TT - Stáří

16. února 2014 v 15:03 | *Vee* |  Theme the Week
Téma týdne je Stáří.. a já si jako první vybavím domov důchodců kde jsem byla měsíc na praxi. Viděla jsem jak se ti lidé chovají a jak se k nim naopak chovají sestry.. něco hroznýho. Ale pak jsem si přečetla jednu básničku, kterou tam měli. A tak jsem se jí poušela najít na netu.. našla a teď se s vámi chci o ní podělit. :)

BÁSEŇ STAŘENKY

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.
Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem,
tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti.
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme
uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel
zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi
zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím
jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!
Jedna z nejpravdivějších básní :)
Jak se líbí vám? :)
Vaše
*Vee*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mstitel Mstitel | 16. února 2014 v 15:38 | Reagovat

Jo, tak ta je povedená. A pravdivá. Myslím, že i když my si to nejspíš nedokážem představit, tak v těch starých lidech pořád přetrvává člověk, kterým byli dřív. A není dobře koukat na ně jako na nemohoucí a obtížný, protože oni si to nevybrali a my třeba jednou budeme úplně stejní...

2 altermater altermater | 16. února 2014 v 15:48 | Reagovat

Velmi krásná a pravdivá báseň.

3 Helena Helena | E-mail | 16. února 2014 v 19:54 | Reagovat

Je v tom hodně pravdy.

4 danwee danwee | Web | 14. března 2014 v 16:25 | Reagovat

Nejpavdivější báseň co jsem kdy četla musím se přiznat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama